Chlupaté klubíčko

Narodilo se  štěně, lidí se nebálo.... Pardon, vlastně ne štěně, ale kotě. Ono se nám ani nenarodilo, jednoduše se v somrovalo. Od rána se potulovalo na ulici a když jsem přijela domů, vydalo se za mnou. Než jsem stihla zavřít dveře, už bylo uvnitř. Ale je pravda, že se nebojí. Je to mazel, proto dostal od dcery jméno Mazlík( tak jako má někdo Lízu, že pořád někoho olizuje). :-)
Děti jsou nadšené,  náš kocour už méně. Respektive vůbec. Kdyby se dalo pohledem vraždit, tak tyhle řádky nenapíšu. Ale tak snad si na sebe zvyknou, nebo se přihlásí majitel Mazlíka.