Čarování s korálky: Dlouhá elegance aneb Jak se nezamotat

Po základním seznámení s korálky a pomůckami je na čase první návod. A začínat se má zlehka. Pouštět se hned do velkolepých šitých projektů je hloupost. Zvolila jsem úplně to nejzákladnější - obyčejné navléknutí korálků na nit. Triviální záležitost, ke které - kromě korálků a kusu nitě (vlasce) - nebude potřeba vůbec nic (tedy skoro). Takže směle přizvěte ke tvoření i své dcery.

Připravíme si směs korálků, které k sobě v zájemně ladí. Měly by tam být zastoupené jak rokailové korálky, tak mačkané, případně broušené. Průhledné korálky dodají vzdušnost a lesk. Dají se využít zbytky, nebo někteří prodejci rovnou nabízejí namíchané barevné směsi. Dále budeme potřebovat niť nebo vlasec. Já častěji používám vlasec s průměrem 0,20 – 0,30 mm. A samozřejmě si vezměme i nůžky a na pomoc kousek izolepy.

Ustřihněme si kus vlasce. Teď se dostáváme k tomu hlavnímu. Já si pro sebe tento díl nazvala „jak se nezamotat“. Opravdu bych vás neunavovala tím, abyste si navlékli jednu řadu korálků... to necháme těm dcerám. Navlečeme pořádně dlouhou šňůru. Řekněme, že deset centimetrů vlasce pro každý náš rok. Tedy, nemusíte prozrazovat váš skutečný věk, řekněme, že budeme počítat s věkem, na který se cítíte. A to tu jsou určitě samé mladice. Já si tedy ustřihnu dva a půl metru, vy podle svých výpočtů. A pro jistotu, aby se korálky neroztrhly, budeme navlékat na dvojitý vlasec, tudíž si tu samou délku nachystáme ještě jednou. Už chápete, proč se nezamotat?

Na konce - asi tak 15 cm od kraje - nalepíme izolepu. Měla by zabránit tomu, aby se nám korálky vyvlékly. Jinou možností je pořídit si Bead Stopper. Ten nám konec vlasce také může podržet. A teď začněte navlékat, libovolně, tak jak nám korálky příjdou pod ruku, nebo jim můžeme dát přesný řád. Je to jen na nás. Ono je opravdu vhodné tuto část dělat ve společnosti ještě někoho jiného. Můžeme si při tom povídat a předávat životní zkušenosti. Takže pokud ještě nemáte dítko, případně je příliš malé, a manžela neukecáte, pozvěte si třeba sousedku. Tedy jen v případě, že s ní nejste na nože. 

Tedy korálky máme navlečeny na dlouhé řadě, na koncích nám zbývá jen těch 10 - 15 cm. Izolepu stáhneme a vlasce spojíme dvojitým uzlíkem. Uzlík by měl být hned za korálky, žádná prázdná mezera.

Vezmeme teď jeden volný konec a začněme ho provlékat korálky, cestou uděláme ještě 2 – 3 uzlíky a zbytek, který se nám už nepodaří provléct, ustřihneme. To samé uděláme s ostatními konci, jen je rozdělíme na pravou a levou stranu.

Nyní si stoupněte před zrcadlo, začněte se omotávat korálky, pohrajte si s délkami jednotlivých řad, nebo si je omotejte na ruku a přitom si zazpívejte "Už je to uděláno, už je to hotovo"...

a já vám gratuluji k vašim prvním korálkům.

Falešné perníčky

Nastalo nám dlouhé období, kdy se brzy stmívá a tak se děti více drží doma. A doma je nutné  je zabavit. Jinak zlobí,  jsou otravné a stejně tak nic neuděláte. Jednou z možností je pustit se do zdobení perníčků. A je už jedno, jestli jen tak, nebo je použijete jako ozdobu na stromek. Výhodou dnešního receptu je, že nepotřebujete troubu ani vajíčko.


Co potřebujete je zbytek korku, respektive korkové desky cca 2 mm silné. Ať už je to zbytek z podlahy, nebo nepotřebné prostírání. Dále vykrajovátka na cukroví, ale klidně i ty, co mají děti u plastelíny. Další nezbytnosti jsou okenní barvy a kontury, tzv. slupovačky. Dál už stačí jen nůžky, nějaká ta pastelka nebo fixa a kousek stužky.

Na rubovou stranu korku obkreslíme tvar zvoleného vykrajovátka a ostrými nůžkami vystřihneme. Musíme počítat s tím, že se korek může drobit, proto vybíráme tvary spíše  jednodušší.

A nyní stačí vzít do ruky konturu a začít korek zdobit. Výhodou je, že kontura je skutečně hustá a neroztéká se, nemusíme 3 krát zahušťovat polevu, než je to to správné ořechové.

Chceme-li mít perníčky vybarvené, použijeme barvy, které se zase hezky roztečou po ploše korku. Naše perníčky necháme pár hodin zaschnout a přiděláme jim kousek stužky na pověšení.

Jedinou nevýhodou je, že jíst se opravdu nedají.

Zelenina v čokoládě

Miluji zeleninu. Dokonce i takové zelené fazolky jsem vzala na milost, když jsem si je vypěstovala na naší zahrádce. Bohužel ne mé děti. Zastávají názor, že zelenina je jedovatá, jedlých druhů je velice málo( dcera - okurek, červená řepa, syn - cherry rajčata, okurek). I mrkev v polévce je pro ně závadná.  Naštěstí se někdy nechají překecat, když jim tu zeleninu patřičně schovám, jak v následujícím receptu.

Smícháme si 300 g hladké mouky s 50 g nasekaných oříšků, 90 g rozinek, 50 g kakaa, lžičkou skořice, lžičkou sody, špetkou soli a 1/2 lžičkou mletého zázvoru. Ve vodní lázni necháme rozpustit 150 g hořké čokolády.  V jiné míse mixérem ušleháme do pěny 3 celá vejce, 150 g cukru a 125 ml oleje. Postupně přidáme  moučnou směs, 300 g nastrouhané mrkve( jde i půl na půl s dýní) a rozpuštěnou čokoládu. Můžeme péci na vymazaném a vysypaném vyšším plechu, nebo naplnit do košíčků na mufiny. V tom případě počítejte, že jich vyjde kolem dvaceti. Pečeme v troubě na 180 °C zhruba 40-50 minut. Kontrolujeme špejlí, jestli je těsto propečené.

Pokud se nám ještě chce, můžeme ze 150 g rozpuštěné čokolády, jednoho tvarohu a moučkového cukru umíchat krém, který namažeme na vrch koláče.

Mýdlománie

Asi každá tvořivá duše dříve či později narazí na výrobu mýdel. Jsou dva hlavní směry, kterými se dát. Prvním z nich je tzv. "melt & pour", druhý je za pomocí chemických procesů. Kdo to myslí s domácí výrobou mýdel vážně, dospěje k metodě druhé, ale pro první vyzkoušení je příliš zdlouhavá a nehodí se pro děti.
Metoda "melt & pour", tedy roztát a nalít, je pravým opakem. Výroba je rychlá, jednoduchá a poměrně bezpečná, takže přivolejte děti. Nakonec vánoce jsou za dveřmi a určitě mají spoustu kamarádů, které budou chtít obdarovat.

Na výrobu "M&P" mýdel si budeme muset zakoupit:

• mýdlovou glycerinovou hmotu - bílou nebo průhlednou
• barvy do mýdel
• aroma do mýdel(ale lze použít i esenciální oleje)
• případně formu

Doma k tomu přidáme:

• misku, zavařovací sklenici nebo jinou vhodnou nádobu
• hrnec  s vodou
• lžíci
• nůž

Do misky odkrojte kus mýdlové hmoty  a dejte rozpouštět do vodní lázně. Hmotu můžete nechat rozpustit i v mikrovlnce, pak je potřeba snížit výkon mikrovlnky a pečlivě hlídat, kdy se začne hmota rozpouštět. 

Do rozpuštěné hmoty přidejte barvivo. Dávkujte po malých kouskách, dokud nejste spokojeni s výsledným odstínem. Stačí tři základní barvy - červená, modrá, žlutá - a jejich  kombinací dosáhnete jakékoliv barvy. Tahle barevná kouzla milují děti, navíc je hravou formou i učí, jak se barvy skládají. Přidejte pár kapek vůně a zamíchejte. Teď už jen stačí barevnou hmotu nalít do forem a čekat na ztuhnutí. Jako formy můžete použít silikonové formy na nejrůznější odlitky, originální formy na mýdla, nebo klidně i plato od čokoládové bonboniéry. Délka tuhnutí mýdel závisí od velikosti formy. Pohybuje se od 30 minut po 5 hodin. V okamžiku, kdy mýdlo už téměř vychladlo můžeme proces urychlit v lednici, lépe se pak i vyklápí. 

Hotové mýdlo můžete hned použít nebo zabalit do celofánu a někomu darovat. Nemělo by delší dobu ležet "jen tak", začne do sebe natahovat vzdušnou vlhkost a vytvoří se na něm malé kapičky.

Čarování s korálky - nářadí a pomůcky

Že je té teorie už příliš a pořád žádný výrobek? Máte pravdu. Tak já to dnes vezmu hopem, seznámím vás jen s těmi nejdůležitějšími věcmi, které vám doma nesmí chybět.

Při většině tvořících technik potřebujeme nůžky, výjimka není ani zde. Doporučuji malé, ale pořádně ostré, aby stačil jeden šmik i na pevnější voskové nebo saténové šňůrky.

Kleště. Tak těch je potřeba hned několik:
Štípačky. Pro začátek stačí si půjčit ty manželovy. Časem sami zjistíte, jaký tvar čelisti vám bude nejvíc vyhovovat. Na práci s paměťovým drátem je potřeba štípaček pevnějších, drát je opravdu hodně tvrdý a malé štípačky by brzo přišly k úhoně. 
Další kleště, po kterých se podívejte, jsou s kulatými čelistmi. Dbejte na to, aby dobře padly do ruky a měly dokonale přiléhavé čelisti. Koupila jsem si jedny obyčejné náhradní v hobby marketu a jsou celkem na nic, čelisti uhýbají a práce s nimi jde hodně špatně. 
Poslední kleště v řadě, bez kterých se nutně neobejdete jsou kleště s plochými čelistmi. Používají se při práci s drátem a při připevňování zapínání, zamačkávacího rokailu, kaloty... Vnitřní plošky musí být pečlivě hladce vybroušeny, žádné vroubky! 

U některých technik se využijí i jehly. Ty na korálky jsou delší a především tenčí, než ty na šití. Přesto některý hodně drobný rokail nedostanete ani do takových. 
A když si k tomu všemu pořídíte ještě pinzetu, budete už lepší než já. Pořád jsem neměla čas si ji koupit.

A to pro samotný začátek opravdu stačí, ten zbytek už jsou bonusovky, když vás to skutečně chytne a nebudete vědět, co s penězi. 

Oříškové mini koláčky

Taky milujete ten pocit, kdy si v podzimním čase uvaříte dobrý čaj a z tepla domova se kocháte krajinou venku. Nebo se s ním zachumláte do deky, uvelebíte do oblíbeného křesla a začtete se do dobré detektivky?  Já ano! Ale někdy je fajn si k tomu čaji dát i něco malého, dobrého...Lahodně rozplývající se čajové pečivo je ta správná volba. Ale v hypermarketech ho nekoupíte. Tedy ne to na jazyku rozplývající. Pokud se spokojíte s tvrdými suchary, no prosím. Anebo si ještě před čajem můžeme upéct vlastní.

 

Na dnešní ořechové koláčky potřebujeme:

150 g hladké mouky 
100 g másla 
50 g cukru 
1 vejce 
50 g nasekaných vlašských ořechů 
marmeláda (broskvová, meruňková, ani pomerančová by nemusela být špatná)

Postup:

Mouku, cukr, nasekané máslo a žloutek zpracujeme na hladké, vláčné těsto. Uděláme z něho válečky o průměru cca 2 cm, zabalíme do potravinářské folie a dáme na půl hodiny uležet do chladu.

Mezitím si nasekáme oříšky a rozšleháme bílek.

Z válečků krájíme plátky a tvarujeme z nich kuličky. Ty obalíme nejprve v bílku a potom v oříšcích. Klademe na plech s pečícím papírem. Ve středu kuliček uděláme jamku (třeba pomocí druhé strany vařečky) a tu naplníme hladkou marmeládou.

Pečeme na 200°C cca 15 minut.

Čarování s korálky - navlekový materiál

Když máme korálky a komponenty, potřebujeme ještě několik nezbytností, abychom se mohli pustit do díla.

Asi každého pod pojmem „návlekový“ napadnou nitě. Pro korálky je vhodnější používat pevnější polyesterové, na korálkové ruční tkaní lze doporučit speciální nit Nymo. Má malý průměr a je plochá, takže se výborně hodí pro několikeré provléknutí korálkem. 
Od nití můžeme pokračovat přes různé bavlněné šňůrky mnoha barev i tloušťky. V korálkových shopech se nejčastěji značí jako vosková šňůra - to proto, že jejich povrch je opatřen voskem pro snažší navlékání korálků. Přesto k nim ale potřebujeme korálky s větším průměrem dírky. 
Kožené řemínky snad nemusím představovat nikomu, jistě doma každá z nás najde nějaký přívěsek zavěšený právě na kůži. 
A když jsem nakousla ty přívěsky, další možností, na co je zavěsit, jsou různé hedvábné, saténové šňůrky, shifonové stuhy... doporučuji navštěvovat i galanterie. 
Vrátíme-li se zpět ke klasickému navlékání, pak tu máme pruženky. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o materiál pružný, často se přirovnává k průhledné gumičce. Asi nejvíc uplatnění najde u náramků - nemusí se používat zapínání, pruženka se zasukuje a přes ruku přetáhne.
Dostáváme se k mému oblíbenému materiálu, k vlasci. Tak pro ten si nejčastěji chodím do rybářských potřeb. Rybářské vlasce jsou často zabarvené. Já si kupuji čirý aranžérský o průměru 0,20 mm. Jsou i tenčí, ale ty se hůře shánějí. Vlasec sice nepruží, ale zato je opravdu pevný. 
Nylonová lanka (nebo též používaný výraz "struny") jsou dalším oblíbeným návlekovým materiálem. Je to několik ocelových vláken spletených dohromady a potažených nylonem. Na zakončení lanka se používá zamačkávací rokajl, s uzlíkem moc nepočítejte. 
A pozvolna jsme přešli od lehkých, splývavých materiálů k těm hutnějším, kovovým. Tak v první řadě sem patří dráty. Ty bižuterní jsou s různou povrchovou úpravou, která má především zabránit korozi. Předvinutý velmi pevný drát nazýváme drátem paměťovým. Dle průměru z něj vyrábíme náhrdelníky (obojkový drát), náramky a prstýnky. 
No a jako poslední (i když rozhodně ne významem) patří do návlekového materiálu řetízky. 

U všech těchto materiálů platí, že se vyrábějí v širokém spektru barev, průměru, provedení. Šanci vybrat si má tak opravdu každý.

Chlupaté klubíčko

Narodilo se  štěně, lidí se nebálo.... Pardon, vlastně ne štěně, ale kotě. Ono se nám ani nenarodilo, jednoduše se v somrovalo. Od rána se potulovalo na ulici a když jsem přijela domů, vydalo se za mnou. Než jsem stihla zavřít dveře, už bylo uvnitř. Ale je pravda, že se nebojí. Je to mazel, proto dostal od dcery jméno Mazlík( tak jako má někdo Lízu, že pořád někoho olizuje). :-)
Děti jsou nadšené,  náš kocour už méně. Respektive vůbec. Kdyby se dalo pohledem vraždit, tak tyhle řádky nenapíšu. Ale tak snad si na sebe zvyknou, nebo se přihlásí majitel Mazlíka.

Mít koule

Dnešní svět už je takový. Bez koulí to prostě nejde! Pokud je nemáte, jste bohužel jasným autsidrem. A to i v případě, že jste ženského pohlaví a tudíž je  anatomicky nemožné je mít. Naštěstí se blíží vánoční čas a tak tento malý nedostatek jde nahradit.












Na papírové koule potřebujeme:

•  papír(to asi není žádné překvapení), nejlépe s potiskem (papír na scrapbook), metalické...
• nůžky
• drát o průměru 0.8 mm
• korálky
• pravítko
• tužku
• kulaté kleště

Postup:

 Z barevného papíru  nastříháme 4 proužky široké 1 cm, z metalické folie  2 proužky široké 1,5 cm. Každý proužek jsme opatříme 3 dírkami, na každém konci a v jeho středě.

 Na jednom konci drátku dlouhém cca 12 cm se kulatými kleštěmi udělá ketlovací očko a navlékne jeden korálek.

 Začneme na drát navlékat proužky. Nejprve tenší, ...

 ...potom širší.

 Navlékneme několik korálků. jejich množství ovlivní tvar koule.

 Začneme navlékat kraje proužků. Nejprve proužek, který jsme navlékali jako poslední. Postupujeme stejným způsobem až k poslednímu(tedy prvnímu) proužku.

 Zakončíme korálkem a ketlovacím očkem.

Pikantní chilli salát

Na přání kamarádky přidávám recept na ostrou chilli čalamádu. Recept je variabilní. Protože se nám letos urodilo hodně patizonů, neváhala jsem, a přidala do čalamády i je. Zrovna tak i poměr jednotlivých druhů zeleniny je čistě na nás. Buď podle možností, co máme zrovna k dispozici, nebo podle chuti každého. Jen ty chilli jsou nutné pro to, aby byl salát pikantní.



Lák:
2.1 l vody
0.5 l octa
16 dkg cukru
8 dkg soli
5 ks bobkového listu
5 ks kuliček nového koření
5 ks hřebíčku
10 tabletek sacharinu

Vše dáme do hrnce a necháme projít varem.

Suroviny:
chilli papričky
salátová okurka
klasická sladká paprika
cibule
mrkev
kysané sterilované zelí z Lidlu


Vše očistíme a nakrájíme, nastroucháme, nasekáme(jak se komu chce) a promícháme dohromady. Naplníme do čistých sklenic, zalijeme lákem a 10-20 minut zavaříme. Dle toho, jak měkkou zeleninu chceme. K jídlu je téměř okamžitě, samozřejmě je lepší, pokud se stihne pár dní uležet.

Originál recept na  http://www.chilli-forum.cz/

Čarování s korálky - komponenty

Opět vás bude moje maličkost (ne do počtu kil) prudit korálkovou teorií. Ale opravdu je lepší se aspoň malinko seznámit s tím, co je potřeba, než pak zůstat zaseknutí v půlce projektu, protože vám chybí nějaká potřebnost.
Bižuterní komponenty jsou právě takovou potřebností.

Bez čeho se neobejdeme:


1. Zapínání - u většiny náhrdelníků a náramků jsou nepostradatelné. Já nejraději používám klasickou obyčejnou karabinku s protikroužkem. Fajn jsou i šroubovatelné záponky nebo poslední dobou se už i u nás objevuje tzv. americké zapínání – kroužek a tyčka. Magnetické zapínání se hodí na lehké věci a na náramky bych ho raději nepoužívala. Sice se vám krásně zapne, ale stačí malinko o něco zavadit a je dole. Stalo se mi to několikrát. Na luxusnější kousky lze pak dopuručit zdobené zámečky. Vypadají opravdu krásně, ale samozřejmě jsou dražší.
2. Náušnicové zapínání - i tady si vybere opravdu každý. Od obyčejných puzetek, přes oblíbené afroháčky až po uzavřená zapínání jako známe ze zlatnictví. A nemáte-li propíchnutá ouška, vůbec to nevadí. Občas se už dají koupit i klipsnové díly.
3. Zamačkávací rokajl – crimps - malé kovové kroužky, které se nejčastěji používají při připevňování zapínání k návlekovým materiálům nebo všude tam, kde potřebujeme, aby korálek držel na svém místě.
Převážně u nití ale občas i u lanek chceme mít zakončení pěkně schované, aby nebyl vidět uzlík nebo zamačkávací rokajl. K tomu nám slouží 4. kaloty. Jsou to dvě mističky, do kterých schováme zakončení výrobku a zamáčkneme je do sebe. Vznikne nám tak jakýsi korálek s očkem nebo s háčkem na konci pro připevnění zapínání.
Silnější materiály jako třeba kůži nebo bavlněné šňůrky do kaloty nedostanete. Proto se na zakončení použíjí buď ploché koncovky, které do sebe zamáčknete, nebo pružinky. Druhé jmenované si po troše praxe zvládnete dělat sami.
5. Kaplíky – jsou ozdobné díly, do kterých můžete schovat zakončení více pramenů navlékacího materiálu nebo je použít jako přízdobu korálků
6. Ketlovací jehly a nýty - jsou to krátké drátky, jeden je zakončen očkem (jehla), druhý malým nýtkem (něco jako špendlík). Navlékáme na ně korálky a spojujeme s jinýmy prvky.
7. Spojovací kroužky – jak už název sám napovídá, budeme jimi nejčastěji spojovat. Také je to přesně ten protikroužek, který potřebujeme ke karabinkovému zapínání. No a kroužek i sám může tvořit dominantní prvek šperku.
Do komponentů se řadí i řetízky. Ty můžete používat celé a korálky na ně za pomocí jehel a nýtů zavěsit, nebo spojovat jen kousky řetízků.
Pak tu máme různá 8. ramínka a vodiče. Zatímco první věc nám slouží k tomu, abychom navlékli více řad, věc druhou použijeme tehdy, když řady chceme mít od sebe pevně oddělené. Vodiče nejčastěji využijete na náramku nebo náhrdelníku, ramínka si mimo to našly ještě uplatnění na náušnicích. Zvláště ty zdobené nazývané též filigrány.